Budapešť Maďarsko

V pátek 28. 9. 2012 jsme se vydali s naší parní stříkačkou na dlouhou cestu do Budapeště v Maďarsku, kam jsme byli pozváni na mezinárodní závody a také abychom předvedli naší parničku.

Od naší zbrojnice v Klatovech jsme vyjeli v pátek ve 23 hodin. Musím zdůraznit, že parní stříkačka cestovala na naší kontajnerové Avii, kterou řídil náš velitel. Zbytek posádky cestoval v dopravním volkwagenu. První zastávka se konala v Sušici, kde jsme vyzvedli naší tlumočnici Mariku.  Cesta nám trvala necelých dvanáct hodin.

Po příjezdu do Budapešťské ulice Kerekeš jsme našli naše ubytování a to ,,HOSTEL GOLIÁT“. Musím přiznat, že při pomyšlení na film ,,HOSTEL“ od Quentina Tarantina jsem z tohoto názvu neměl zcela dobrý pocit 🙂   Ale po příchodu do pokojů jsme byli příjemně překvapeni. Po ubytování jsme si dali kávu a někteří z nás se uložili ke krátkému spánku.

Odpoledne jsme odjeli na hasičskou stanici, kde jsme uschovali naší parní stříkačku a sešli se s ostatními družinami. Společně jsme odjeli autobusem na výlet do zoologické a botanické zahrady. Chvilinka chůze mezi výběhy se zvířaty stačila na to aby nám pořádně vyhládlo. Ti co nevydrželi ochutnali v zoo pravé Maďarské langoše.

A už jsme na večeři. V malé zahradě na břehu Dunaje nám pořadatelé připravili zabíjačku. Nic proti Maďarům ani proti tomu jídlu, ale česká jítrnice je česká jítrnice. Po pořádné večeři, a krátké výměně triček jsme se vrátili do hostelu a ulehli ke spánku. Čekal nás náročný den.

Nedělní ráno nám začalo v sedm hodin. Po osmé hodině jsme odjeli na požární stanici vyzvednout parní stříkačku a hurá na místo konání závodů. Závody doprovázel bohatý program, který jsme však my, kromě Mariky, mohli hodnotit jen z vizuální části. Nechyběla zde ani pouť, trh a různé dětské koutky nebo stánky prezentující výrobky svých firem. Závodit se začalo v deset hodin. Nejdříve startovaly domácí maďarské teamy ,,tűzoltóság“ a potom mezinárodní. Mimo nás zde byli hasiči ze Slovenska nebo ,,vatrogasci“ z Bosny a Hercegoviny. Ke splnění disiplíny bylo potřeba sedmi lidí. Na startu rozdal rozhodčí čtyřem členům teamu hřebíky, které museli po odstartování postupně zatloukat do vyznačeného místa na špalku. Mezitím se dva členové teamu vrhli k ruční stříkačce, připravili voj k tažení a posadili se do sedel. Přiběhl další člověk, který již měl všechny čtyři hřebíky zatlučené a musel čekat na dalšího, který mu pomůže odtáhnout stříkačku i s dvoučlennou posádkou ke kádi s vodou. Náš velitel Pavel si však řekl, že nás zkusí odtáhnout sám, ale to se nelíbilo rozhodčímu, který Pavla náležitě maďarsky okřikl, což je vidět na jedné z fotografií. Po dotažení stříkačky ke kádi musí jeden z ,,tahounů“ odstranit voj a druhý zajistit stříkačku aby neujížděla. Potom posádka seskočí a běží asi šedesát metrů do ,,hořícího“ domku, odkud z kouře vysvobodí dřevěnou figurínu. Mezitím se u stříkačky připravuje příslušenství na pumpování, sací a část útočného vedení. Vše končí po uhašení dvou plechových plamínků na střeše domečku.

Závody skončili a nastala chvíle pro parní stříkačku. Za pískání dvoutónové píštaly jsme jí dotlačili ke kádi a ukázka začala. Parní stříkačka se zde dočkala velkého obdivu. Po ukázce následoval úklid a odjezd do hostelu, kde jsme se jen navečeřeli a netrpělivě čekali na hlavního organizátora akce, který nám slíbil, že nás zavede do termálních lázní. Slib splnil a my jsme si po náročném dni užívali krásné tři hodiny v termálních lázních, které se pyšnily rozlohou a hlavně svou krásou. Mohli jsme si zde užít tři venkovní bazény, pět druhů sauny, a několik vnitřních bazénů. Nebyli jsme ochuzeni ani o výřivku, či divokou řeku. Prostě nádhera. Z lázní jsme odcházeli příjemně unaveni. Následovalo závěrečné focení a zasloužený spánek.

Druhý den krátce po snídani jsme nasedli do automobilů a vydali jsme se směrem na Šumavu.
Byl to moc krásný výlet.

Velké poděkování patří naší tlumočnici Marice. Bez ní bychom byli ……. radši doma 🙂